LVT Hejnice 2012

16.08.2013 01:08

 

Účastníci

Členové ZBKLK
Franta, Frantík, Milan, Helena, Staša,Lenka, Pavel, Víťa, Ála, Romana, Jarda,

 

Nečlenové ZBKLK

Ivana, Míša a na slaňování manžel Tomáš, Aleš Doležal s manželkou

 

Pomocníci, figuranti a zázemí 

s poděkováním za figurování, stavební úpravy, buchty, koláč, hraní a zpívání....
Danka, Karol, Luboš, Alena (malá) + Jindra a Zuzanka, Gabča

 

27.7.-5.8.2012

Jaké to vlastně na táboře bylo?

měli jste tam být....

 

(článek byl převzat od Milana Třísky z https://www.psovodi-hejnice.cz/tabory-hejnice/

 

Již tradičně se na přelomu července a srpna konal výcvikový tábor pro záchranné psy. Sraz byl také již tradičně v Hejnicích poslední červencovou sobotu. V plném počtu jsme se z důvodu různých soukromých a pracovních povinností sešli až v neděli, ale na výborné pracovní a přátelské atmosféře to vůbec nic neubralo.

Koncepce tábora se za několik posledních let ustálila a opět nás čekal velmi nároční a pestrý program. Celý týden byl postaven na společném dopoledním cvičení a organizovaném odpoledním individuálním cvičení, kde se každý psovod věnoval té činnosti, která byla nastavena podle potřeb jednotlivého psa a psovoda. To znamená poslušnost, dovednost, pachové práce, práce s mapou a GPS, první pomoc a jedno odpoledne, díky ochotnému dobrovolníkovi i nácvik transportu raněného těžko přístupným terénem. Psovodi, kteří se během tábora připravovali na zkoušky, pak cvičili potřebné cviky podle daných zkušebních řádů. To vše pod taktovkou zkušených instruktorů a letitých praktiků.

Počasí pondělního rána nás přinutilo využít možnost cvičení sutinového vyhledání ve starých lázních v Jablonci nad Nisou. Tyto lázně jsme několikrát využili už během zimních měsíců, ale poměrně velký komplex s rozsáhlými, napůl temnými sklepy stále ještě nabízí úkryty, které překvapí i zkušené psovody. Úterní den byl věnován plošnému vyhledání a to díky velmi dobrých vztahům Hejnických psovodů s místní správou lesů ve velmi nejen fyzicky náročných terénech poblíž Oldřichova v Hájích. Večer pak bylo od našich australských navrátilců připraveno promítání fotek s velmi poutavým vyprávěním a posezením.

Na středeční den byla odpoledne přislíbena ukázka pro zdravotně postižené děti z Domova Raspenava, které se trochu podřídilo i dopoledne. Na program tedy přišlo velmi oblíbené slaňování, při kterém jsme si opět osvojili základy horolezectví a práci s horolezeckým vybavením. Důraz byl kladen i na nejčastější chyby, kterých je se vyvarovat, a možná zranění. Odpolední ukázka by pak zasloužila samostatný článek.  Nicméně po prvotním ostychu se nakonec klienti osmělili a při konci ukázky už bylo velmi těžké rozeznat, kdo vlastně se psy přijel, protože ti pobíhali s dětmi po celém areálu a bylo obtížné se rozloučit a odjet.

Další den, jak už i dlouhodobá předpověď slibovala, náš čekalo probuzení do slunečného rána a nácvik vodních prací. Po rychlé přípravě člunu a další potřebných věcí jsme vyrazili na Štolcův rybník, kde nás čekalo nádherně strávené dopoledne. Mezi výcvikem vodních prací, kde psi nacvičovali záchranu tonoucího, aport z břehu i člunu, asistenci při dopravě člunu ke břehu apod., se zrovna necvičící psovodi věnovali odpočinku a všem radostem, které krásný den u vody nabízí. Odpoledne odpočinutí psovodi s už trošku unavenými psy cvičili zase každý dle svého uvážení. Program na páteční dopoledne nebyl ještě ani v pozdním čtvrtečním odpoledni stanoven. Stále jsme se rozhodovali mezi závěrečným nácvikem ploch nebo sutinového vyhledávání. Obě skupiny definitivně názorově spojil až poměrně silný déšť, do kterého jsme se páteční ráno probudili, a jelo se do Jablonce na sutinu, kde pak každý docenil suché úkryty starých jabloneckých lázní. Víkend se pak už nesl v duchu posledních poslušností, dovedností, pachových prací a závěrečného úklidu a večerního posezení s kytarou.

Neděle se pak nenesla jen v  duchu loučení, ale i v plánování dalších společných výcviků a akcí. Nakonec jsem odjížděl s velmi dobrým pocitem dobře stráveného prodlouženého týdne a se psem, na kterém bylo zcela jasně vidět výrazné zlepšení. I pohled na naše cvičiště byl trošku jiný, protože se každý dle svých možností snažil ve volných chvílích pomoci, kde se dalo. Ale největší měrou k celkové pohodě přispěla neutichající dobrá nálada a vzájemná tolerance. Takže ještě jednou, díky všem a příští rok se budeme opět těšit.