Krátké shrnutí

Závodu se účastnilo 11 opravdu zkušených ostřílených závodníků s konečným umístěním: 

1. místo Lucie Čeňková s Daenerys Of Jenny´s Smile (Lara),
2. místo Alžběta Veliká - Enthony Comet Lucky Duckling (Evžen)
3. místo Iveta Matzenauerová - A Need fos Speed Crazy Pack (Speedy) a bohužel jen tři splněné limity zkoušky RH-TB. 

Rozhodčími se svými korektními vyhodnoceními byli Daniel Sedlák a Michal Svoboda. 

Ještě jednou moc děkujeme organizátorům za krásně zorganizovaný závod a sponzorům za velké množství cen, kterými do závodu přispěli.

Byli to:
Liberecký kraj, Krmiva Pučálka-Marp, Sklárna
Jílek, Eva Sedláčková, Viento-První pomoc psa, VetExpert, Geloren,Loype,
4dox, k-9 Fyzio, Alextennant photograpy, Jan Stryal.

Moc děkujeme a vážíme si vaší podpory!!! Bez vás by nebyl závod na té úrovni na jaké byl....

Jak pravil Antoine de Saint-Exupéry "Cíl bez plánu je pouze přání." Tak jsme si společně s Alžběta Veliká tedy naplánovaly zúčastnit se nominačního závodu Bohemia Cup 2025, samozřejmě že v sutinách a zkusit štěstí o limit, který by nám umožnil startovat třeba na Mistrovství světa. Závod se konal 12.04. v sobotu na trenažéru IZS Poštorná a byl ze strany pořadatelů perfektně připravený. Všechno klapalo jako po drátkách. Přiznám, že se mi vůbec nechtělo jezdit takovou dálku, zvlášť při myšlence, jak budu muset brzy vstávat. S Alžbětou jsme na místo dorazily už před šestou ráno, abychom si prošly ještě trošku poslušnost. Při losování mě polilo horko. Jednička. Takže jdu jako první do sutiny, výhoda nebo nevýhoda? To je prostě los. Poslušnost mě čekala v jednu odpoledne. Alžběta si vylosovala číslo 10, takže šla hned jako druhá dvojice na poslušnost a speciál jí čekal až ve tři hodiny odpoledne. Já to brala jako výhodu, budu to mít alespoň rychle za sebou. Speciál byl něčím zvláštní, výjimečný, dodnes nechápu, čím a proč. Hluky, zvuky, mlhu, páru, cizí figuranty nepolíbené psím životem, pohybující se lidi na sutině, to vše naši psi znají. Nicméně Lara se nechovala, jak jsem zvyklá. Neustále se za mnou otáčela, dívala se na mě, čekala pokyny, kam jí pošlu. Normálně bývá tedy více samostatná. Nejdivnější to bylo pak při vyhodnocování pachu u úkrytu, zvláště u prvního figuranta. Dívala se na mě, jako by se potřebovala ujistit, zda je to to, co má hledat. Přiznám, že jsem nechápala. Naštěstí se rozštěkala, já osobu nahlásila a pokračovaly jsme dál. Situace se opakovala, ač už to bylo o něco lepší než u prvního figuranta. Na posledního jsem ze své pozice neviděla, takže nemohu posoudit. Dle slov diváků nám to ani netrvalo nějak dlouho, no mně to přišlo nekonečné. Říkala jsem si, že za to podivné chování Lary mohou asi nervy. Ale pak se tyhle situace opakovaly nekonečně i u dalších psů a ti už úkryty většinou ani neznačili, nebo označili a odešli pryč a už se k úkrytu nevrátili. Lara je zvyklá hledat hodně hluboké a hodně zakryté úkryty. Možná proto nakonec všechny úkryty vyštěkala, ač se jí to úplně nezdálo. Kletbu neoznačených úkrytů prolomil až Speedy od Ivety Matzenauerové a poté i Alžběta s Evženem, jakožto poslední dvojice závodu. Ale dodnes si asi všichni lámeme hlavu tím, co se vlastně stalo. Důležité ale pro nás bylo to, že to klaplo, cíl mise byl splněn a s Alžbětou jsme odjížděly nadšené a plné dojmů. Tak uvidíme, jak si povedeme příště. Trénujeme myslím o sto šest a snažíme se vymýšlet a přinášet do tréninků všechno možné i nemožné. Hlavně neusnout na vavřínech a nedostat se do fáze stagnace. Posouvat se dál a získávat další zkušenosti. To je ten největší cíl, který máme.